Hlavním rysem se proto stává odstranění terénní hrany a pomyslné bariéry při vytvoření celistvé plochy náměstí. Prostor se stane přehlednějším, jasnějším a jednoznačnějším. Náměstí je nově definováno fasádami domů a nikoliv silnicemi. Stává se bezbariérové a uživatelsky celkově pohodlnější. Budova radnice pookřála, stala se součástí přirozeného centra města – náměstí. Barokní komponovaná krajina okolo města Lysá nad Labem patřila ve své době k nejvýznamnějším krajinářským dílům v kontextu střední Evropy, kterou šlo srovnávat s Lednicko-valtickým areálem. Historickou stopu plynule propisujeme do plochy náměstí jako abstrahovanou mapu s původní trasou toku Labe, nově převtělenou do mělkého odtokového žlabu probíhajícího přes celé náměstí, a zobrazení půdorysu jednotlivých kompozičních bodů místní krajiny. Otisk barokní podoby krajiny do dlažby náměstí posiluje identitu místa a dodává pocit sounáležitosti. Nové náměstí přináší nové měřítko. Snažíme se docílit adekvátní příjemné plochy. Náměstí proto doplňujeme bosquetem tvořeným rastrem listnatých stromů s širší korunou, které prostor zútulňují a dodávají mu tolik potřebný stín. Hrdou roli těžiště náměstí ztvární vzrostlý solitérní strom, buk, který odkazuje právě na hraběte F. A. Šporka, jenž změnil ráz zdejší krajiny. Náměstí má jasnou identitu a pokojné sebevědomí.