Velkorysý prostor širokého říčního meandru toku Radbuzy, který je vymezený ulicemi Denisovo nábřeží, Americká a Sirková, provází nedlouhá, leč překvapivě dramatická stavební historie. Počátky zástavby sahají do 30. let 20. století. Během období socialismu 80. let 20. století pak prostor pohltila brutalistní budova dnes již zbouraného Domu kultury. Prostor posléze nečekaly růžové časy. Plánován zde byl nový obchodní dům neúměrného hmotového měřítka. Referendum však záměr neúprostného monobloku zastavilo.

Stavební potenciál místa zůstává jednoznačný. Měřítko ovšem musí doznat změny. Člověk nemůže být opomenut a upozaděn. Lidské měřítko musí být základem vstřícné budoucnosti lokality, která představuje skrytou rezervu centra Plzně. Návrh navazuje na hmotové souvislosti blízkého městského centra. Stejně tak ovšem narovnává vzájemné vztahy: třída – nábřeží, centrum – nádraží. Hlavním záměrem se stává dotvoření Americké třídy až k východnímu závěru, kde výhledu dominuje velkolepá nádražní budova. Křížení ulic Americká a Sirková se stává hlavním dějištěm, ve kterém se odehrává rušný pohyb lokálního, celoměstského, ale i regionálního a dokonce nadregionálního významu. Vymezujeme a hiearchizujeme veřejné prostory, definujeme jejich měřítka a vzájemné vazby. Naopak, zcela záměrně nedefinujeme architekturu jednotlivých staveb jako je infocentrum či auditorium, která musí vzejít z řádné architektonické soutěže.