Na začátku byla fotografie. Našli jsme snímek jezírka z roku 1906 a okouzlil nás. Jezírko tehdy bylo prostou až divokou, ale přesto nedílnou součástí celého parku. Vodní hladinu lemovala kamenná zídka, okolo se rozprostíral trávník s rozesetými keři. Skalka s kvetoucími rostlinami se sebevědomě zdvihala k vyhlídce. Vše působilo romanticky, ale kultivovaně. Byla cítit snaha člověka přelomu devatenáctého a dvacátého století, který se snaží zkrotit divokou městskou přírodu, přestože k ní stále pociťuje úctu a respekt. Pohled v roce 2016 však vypadal zcela jinak – jezírko v době před úpravou nezapadalo do konceptu velkého přírodního parku, který se line městem Mariánské Lázně a působil spíše jako pompézní atrakce. Revitalizace pracuje s navrácením původního charakteru prostoru. Navrhujeme proto odstranění zpevněných ploch a terénní úpravy, které vytvoří přirozený spád od cest k břehu. Břehy jsou opět zatravněny. Přístupy k jezírku včetně lemů tvoří žulové kostky s rozšířenou prorůstající spárou. Kostky nebudou utvářet pevnou hranu cesty, ale budou jednotlivě osazeny do trávníku. Kompletně odstraňujeme odpočívadlo a šlapákové cesty. Sezení umísťujeme v odstupu od břehu – jezírko si totiž zaslouží jistou citlivost a samozřejmou intenzitu. Pracujeme s kultivovanou divokostí. Hledáme jednoduchost, která není banálností. Jednoduchost tak akorát.